Informační stránky nové energetické koncepce
Chytrá energie

Rozhovor s PhDr. Vladimírem Špidlou, ředitelem Odboru poradců a poradkyň předsedy vlády, bývalým Eurokomisařem pro zaměstnanost, sociální věci a rovné příležitosti a předsedou vlády v letech 2002 – 2004 a s Ing. Martinem Klozem, CSc., koordinujícím poradcem Úřadu vlády, expertem ČSSD na energetiku, obnovitelné zdroje a životní prostředí se uskutečnil 1. listopadu 2017.

Co pro vás znamená proces Just Transition (spravedlivá tranzice)?

Vladimír Špidla (VŠ): To, že musí dojít k přechodu k obnovitelným zdrojům a obecně k trvale udržitelnému rozvoji, je jasné. Přitom problém spočívá především v tom, že kromě toho, že jde o technologický přechod a organizační přechod, tak jde i o velký sociální přechod, který zachycuje všechny lidi, a když se nezvládnou sociální aspekty tohoto přechodu, tak to skončí neúspěchem. Když uděláte jednoduché přepočty – a některých jsem se i účastnil – tak vám v zásadě vyjde, že když se odstoupí od uhelného hornictví a uhelné energetiky, tak v nových oborech vznikne velké množství pracovních míst, většinou i o něco více, než kolik jich zanikne. Jenomže to znamená, že tisíce, desetitisíce, statisíce lidí musí změnit zaměstnání a to je velmi složitá otázka. Čili ta sociálně-politická práce a dlouhodobá diskuze, která vyjasní, jaké budou jednotlivé osudy, je zásadní pro úspěch takovéhoto přechodu. Je to daleko méně technologický přechod, než sociální.

Proč je podle vás důležité právě teď v ČR myslet na spravedlivou tranzici?

VŠ: Protože, když si přečtete Bibli, tak zjistíte, že Bůh je všemohoucí, ale současně je také neskonale spravedlivý. Takže z toho je vidět, že spravedlnost je pro lidi obrovská hodnota; dokonce proto je Bůh všemocný, aby jí mohl dosáhnout. Samozřejmě spravedlnost není stoprocentní, ale jsou některé procesy, které jsou zjevně nespravedlivé, a když existuje nějaký proces, který je zjevně nespravedlivý, tak ho společnost není ochotna obsluhovat v dobré víře. A protože takovýto velký přechod je složitý, znamená to, že se tam vždycky naskytnou nějaká chybná rozhodnutí, nedůslednosti a podobně, ale když je společnost ochotna to podpořit v dobré víře, tak se zmobilizuje a překoná to. Zatímco když je to zjevně nespravedlivé, tak to lidé odmítají a každé drobné selhání spíše stupňují.

Jak lze podle vás v ČR efektivně propojit sociální a environmentální politiku?

VŠ: Jedině tím, že se o ní bude diskutovat. To znamená, že musíte využít všech struktur – politických, sociálních, nevládních – a všech platforem, které ve společnosti existují k tomu, aby vyrovnávaly oprávněné zájmy, a pracovat s nimi. Tady neexistuje žádná jednoduchá metoda, která to okamžitě všechno změní. Zakládá se to na tisících diskuzí a drobných střetnutí, a vždy je třeba využívat ty struktury, které nějakým způsobem reprezentují zorganizovanou veřejnost.

Martin Kloz (MK): Navíc environmentální politika vytváří nová pracovní místa.

VŠ: Základní dichotomie, která oslabuje environmentální politiku, je představa, že ochrana životního prostředí znamená zánik pracovních míst. A to je systematicky třeba rozbíjet, to není pravda.

Inspirovali jste se při tvorbě strategie restrukturalizace uhelných regionů u nějakého jiného státu?

VŠ: Samozřejmě, že jsme se inspirovali. Já mám zkušenosti zejména z EU a tam uhelné pánve prošly transformacemi v řadě zemí (Francie, Belgie, Nizozemí, Německo). Pro nás tou nejbližší inspirací bylo Porýní-Vestfálsko v Německu, kam jsme podnikali studijní cesty a jednali zde s místními.

MK: Navíc v Porýní-Vestfálsku tranzice ještě dobíhá, proto je nám z časového hlediska nejbližší.

VŠ: Také zde existuje strategický dialog s Německem, jehož jsou právě tyto otázky součástí. Měli jsme tak na vládní úrovni stabilnější formu spolupráce. Němečtí kolegové byli velmi aktivní a spolupráce probíhala i mezi regiony, mezi něž se nyní připojilo i Sasko, které prochází podobným procesem. Restrukturalizace je určitě projekt s mezinárodními aspekty. 

Mohl byste nám popsat jakou roli v tom procesu hráli jednotliví stakeholdeři (dotčené kraje, jejich obyvatelé, odbory atp.)?

VŠ: Klíčová operativní struktura byl zmocněnec a jeho kancelář. Jak na severní Moravě a Slezsku, tak v severních Čechách, existují struktury sociálního dialogu – Krajské rady hospodářské a sociální dohody (regionální tripartita, pozn. red.).  Tyto Krajské rady jsou sociálními partnery, což znamená, že zahrnují veřejnou správu, zaměstnavatele, zaměstnance a odbory, a tam probíhala diskuze, která zformulovala velmi podstatnou část jednotlivých akcí a rozhodnutí.

MK: Teď tam ještě vznikly Rady restrukturalizace (krajské dozorčí rady, pozn. red.),  kde jsou zastoupeni hlavní stakeholdeři ze všech tří krajů, tzn. místní samosprávy, průmyslové podniky, vysoké školy, a ti mají dozorčí úlohu nad průběhem procesu.

VŠ: Princip, který tam byl trvale zachováván – a to je právě jedna z německých inspirací – je, že všichni rozhodující aktéři jsou zastoupeni a jsou na stejné úrovni.

Do jaké míry byli do celého procesu zapojeni přímo občané jako takoví?

VŠ: To se příliš neodehrávalo. Odehrávaly se otevřené semináře a podobně, ale program zápasil s časovým tlakem a dílčí participativní věci se proto budou rozvíjet spíše později. Hlavní participace se zatím odehrávala prostřednictvím Rad hospodářské a sociální dohody.

MK: Tohle se rozvíjí až v druhém akčním plánu, do nějž návrhy opatření již mohl podat kdokoliv – v současné době je tam asi 250 návrhů opatření od konkrétních lidí z krajů. Předpokládá se, že se to bude dále rozvíjet.

Jsou občané dostatečně informováni, aby vůbec věděli, že mají tuto možnost?

MK: Pořádají se Konference restrukturalizace, které jsou hlavně pro stakeholdery, ale jsou otevřené pro všechny. K programu jsou také vytvořeny speciální webové stránky (www.restartregionu.cz, pozn. red.)

Jak hodnotíte výslednou podobu strategického rámce a akčních plánů? Co v nich chybí nebo přebývá?

VŠ: Takto celkově to posoudit nemůžu, protože naším cílem bylo dát plán dohromady a uvést ho do života, což se stalo. Ještě ale nejsem v situaci nějakého obecnějšího posuzování a hodnocení úspěchu nebo neúspěchu, to se ukáže až za hodně dlouhou dobu. V zásadě bych ale řekl, že ten materiál je daleko participativnější, než je u nás obvyklé a že tam v zásadě žádné podstatnější věci nechybí. Rozhodně to ale není uzavřená věc.

MK: Je to kontinuální proces. Akční plán se předkládá každý rok, takže pokud se zjistí, že tam něco chybí, tak je příležitost to v dalších letech doplnit. První akční plán byl schválen v červenci letošního roku a některá z  opatření jsou již splněna. Z mého pohledu je nedostatkem to, že strategický rámec není ještě úplně zakotvený a pořád existuje riziko, že s nějakými politickými změnami se ten proces přibrzdí a dostane se do problémů. Je možné, že už nebude mít takovou podporu, jako doposud.

Rozhovor byl redakčně krácen. Plná verze rozhovoru je k přečtení zde.

Kateřina Davidová & Barbora Urbanová, Centrum pro dopravu a energetiku



Projekt Chytrá energie je zaštítěn organizacemi:

Hnutí DUHA      Glopolis      Greenpeace

Veronica      Calla      Centrum pro dopravu a energetiku

Odběr Newsletteru