Informační stránky nové energetické koncepce
Chytrá energie

Poslední dva roky se v Bruselu intenzivně debatuje o budoucí podobě evropské energetické legislativy. Tento proces začal v roce 2016, kdy představila Evropská komise tzv. Zimní balíček – komplexní soubor legislativních i nelegislativních návrhů na nastavení evropské energetické a klimatické politiky po roce 2020. Podle tohoto návrhu má EU do roku 2030 snížit emise skleníkových plynů alespoň o 40 % (oproti roku 1990), k témuž roku má dosáhnout 27% podílu obnovitelných zdrojů na hrubé spotřebě energie a zvýšit energetickou účinnost z 20 % v roce 2020 na 30 % na konci příští dekády. 

V rámci Zimního balíčku vznikají čtyři nové soubory legislativních návrhů upravující zásadní energetické otázky v členských státech. Tyto návrhy se týkají pravidel pro trh s elektřinou, obnovitelných zdrojů, energetické účinnosti a správy Energetické unie.

V současné době už legislativní proces postoupil do fáze  tzv. trialogu – tedy neformálního projednávání návrhů mezi zástupci Evropské komise, členy Evropského parlamentu a zástupci Rady ministrů, kteří přeneseně vyjadřují pozice členských států. Cílem tohoto procesu je najít kompromisní řešení přijatelné pro všechny tři strany a shodnout se tak na podobě budoucích směrnic a nařízení před tím, než budou formálně přijaty. Trilaterální jednání probíhají zpravidla za zavřenými dveřmi, je však možné získat informace o jejich průběhu. V tomto článku přinášíme shrnutí nejdůležitějších dostupných informací o aktuálním stavu vyjednávání o jednotlivých návrzích.

Pravidla pro trh s elektřinou

V otázce pravidel pro budoucí obchodování na společném evropském trhu s elektřinou jsou zásadní dvě témata: kapacitní mechanismy a přednostní přístup k distribuční síti pro obnovitelné zdroje. Nastavení těchto dvou opatření je častým jablkem sváru mezi vyjednávajícími stranami. V současné době dospěly jednací strany ke kompromisu ohledně prioritního přístupu, kdy elektřina z obnovitelných zdrojů může mít garantovaný lepší přístup k síti než ta z ostatních zdrojů. Členské státy také mohou udělit prioritní přístup elektřině vyrobené přímo občany v tzv. „energetických komunitách“ – jedné z novinek, kterou Komise v Zimním balíčku navrhla. Pokud si však členský stát nepřeje mít na svém trhu prioritní přístup, může Evropskou komisi požádat o výjimku.

Kapacitní mechanismy, které mají sloužit k zajištění bezpečnosti dodávek, jsou však často využívány k de facto dotování elektřiny z fosilních zdrojů. V rámci trialogu se všechny tři strany shodují, že by kapacitní mechanismy do budoucna měly fungovat pouze jako poslední možnost a členské státy by jich měly přestat využívat, jakmile riziko ohrožení bezpečnosti dodávek elektřiny pomine. Kapacitní platby mají být dostupné pouze pro elektrárny, které nepřesáhnou určitý limit vypouštěných emisí oxidu uhličitého – Evropská komise navrhuje, aby tento limit byl 550 g CO2/kWh, což ale mnohé nevládní organizace označují za příliš nízce nastavenou laťku. I tak by měl nový návrh více omezit finanční dotace výrobcům elektřiny z fosilních zdrojů, zejména z uhlí.

Správa Energetické unie

Nejvíce probíraným tématem ve vyjednáváních o budoucím nastavení správy Energetické unie je otázka závaznosti národních cílů a energeticko-klimatických plánů. Problematickým bodem je, zda cíle pro podíl obnovitelných zdrojů a pro energetickou účinnost po roce 2020 budou na úrovni jednotlivých členských států závazné či pouze orientační. Některé členské státy se razantně staví proti tomu, aby tyto cíle pro ně byly závazné – pak ale bude potřeba dohodnout přísná pravidla, jak řešit situaci, pokud příspěvky jednolivých zemí v součtu nedají dohromady celkový závazek EU podle Pařížské dohody o ochraně klimatu.

Obnovitelné zdroje

Zde se nejvíce diskutuje o výši a závaznosti cíle pro podíl spotřebované energie z obnovitelných zdrojů do roku 2030. Zatímco Evropský parlament navrhuje výši cíle alespoň 35 %, Evropská komise má nižší ambici v podobě 27 %, se kterou souhlasí většina členských států (kromě Dánska a Portugalska, kteří jsou ochotni cíl zvýšit). Stejně tak nepanuje shoda na povaze cíle – zda má být závazný jak na celoevropské úrovni, tak na úrovni států, či zda si členské státy budou moci stanovit své vlastní cíle, které budou moci být nižší než ty evropské. Většina členských států také zastává názor, že by dojednané cíle měly být pouze orientační, nikoliv závazné. 

Dalším kontroverzním tématem v tomto legislativním balíčku je pod-cíl pro obnovitelné zdroje v dopravě. Zatímco Evropský parlament prosazuje cíl 12 % a Rada ministrů dokonce 14 %, Komise je proti jakémukoliv cíli. Problém spočívá v tom, že evropské státy do velké míry využívají k dosažení těchto cílů biopaliv pocházejících z potravinářských a krmných plodin, které v mnoha případech vytlačují původní vegetaci, což k ochraně klimatu nijak nepřispívá, naopak to situaci zhoršuje.

Energetická účinnost

Ještě více rozporů panuje v jednáních o směrnici pro energetickou účinnost. Evropský parlament, který zpravidla prosazuje nejvíce ambiciózní cíle ze všech tří stran, navrhuje závazný cíl 35 % do roku 2030. Ministři členských zemí však požadují cíl pouze 30% a prozatím nespecifikovali, zda by mělo jít o cíl závazný či pouze orientační. Ani jeden z diskutovaných cílů však nepovede ke splnění závazků z Pařížské dohody – k tomu by cíl Evropské unie pro energetickou účinnost musel dosáhnout 40 %.

Pohled nevládních organizací

Z hlediska politického handlování a hledání kompromisu přijatelného pro všechny strany se může zdát, že současná jednání jsou na dobré cestě. Z hlediska globálních změn klimatu je však třeba ve většině bodů výrazně přitvrdit. Níže je soubor nejdůležitějších doporučení, jež by podle nevládních organizací měla nová energetická legislativa zahrnovat. V otázce nastavení trhu s elektřinou je pozice nevládních organizací  jasná – zachovat přednostní přístup pro obnovitelné zdroje a buď úplně zrušit, nebo velmi přísně regulovat kapacitní platby pro elektrárny využívající fosilní zdroje.

Co se týká správy Energetické unie volají nevládní organizace po znovuzavedení závazných klimaticko-energetických cílů nejen na celoevrospké, ale i na národní úrovni. Dále by podle nich měla být trajektorie cílů lineární a v pravidelných intervalech by mělo být jejich plnění kontrolováno. Dlouhodobým cílem EU by pak mělo být dosažení nulových čistých emisí před rokem 2050. Ani ten nejambicióznější navrhovaný cíl pro podíl obnovitelných zdrojů na evropské energetické spotřebě (35 %) není podle ekologických organizací dostatečně vysoký na to, aby dostatečně přispěl ke zmírnění globálních změn klimatu – v takovém případě by musel být alespoň 45 %. Stejně tak by se měla zvýšit podpora pro malé instalace a „energetická společenství“, čímž by se vytvořil jasný signál, že investovat do obnovitelných zdrojů má smysl.

Rovněž současný nejambicióznější navrhovaný cíl pro energetickou účinnost (35 %) není dost vysoký pro to, aby dostatečně snížil plýtvání energií – je nutné jej navýšit na 40 %. Dále je pak třeba odstranit současné výjimky, které povinnosti států vykazovat energetické úspory oslabují. Zůstává tak otázkou, zda si zástupci všech tří stran uvědomí důležitost svých rozhodnutí pro naše podnebí a přizpůsobí tomu svoje vyjednávací pozice dříve, než bude příliš pozdě.

Kateřina Davidová, Centrum pro dopravu a energetiku

Projekt Chytrá energie je zaštítěn organizacemi:

Hnutí DUHA      Glopolis      Greenpeace

Veronica      Calla      Centrum pro dopravu a energetiku