Informační stránky nové energetické koncepce
Chytrá energie

Veřejné investice z rozpočtu Evropské unie dlouhodobě hrají klíčovou roli jako katalyzátor transformace na nízkouhlíkovou ekonomiku – při nevhodném nastavení, ale mohou stejně tak intenzivně dekarbonizaci brzdit. Jedním z důvodů, proč se nám nyní nedaří dostatečně rychle snižovat emise a snižujeme tak pravděpodobnost, že budeme v budoucnu žít v příznivém prostředí, jsou právě minulé investice, které nás “uvěznily” ve vysokoemisní infrastruktuře. Správné nastavení dotačních a investičních programů hlavně v emisně náročných odvětvích jako energetika, doprava či zemědělství je proto pro další snahy o omezení globálního oteplení klíčové.

Debata o příštím rozpočtovém rámci navíc přichází v době, kdy je otázka klimatické změny naléhavější než kdy jindy. V prvním říjnovém týdnu zveřejnil Mezivládní panel pro změnu klimatu dlouho očekávanou zprávu, která ukazuje výrazně vyšší dopady globálního oteplení o 2°C v porovnání s 1,5°C a modeluje scénáře snižování emisí, které by k tomuto cíli vedly (shrnutí zprávy je dostupné zde). Většina scénářů, které by dosažení 1,5°C stupně umožnily, počítá s radikálním snížením emisí již do roku 2030 a dosažením uhlíkové neutrality do roku 2050. Evropská komise v současné době připravuje vlastní scénáře snižování emisí do roku 2050, na jejichž základě by v příštím roce měla proběhnout diskuse členských států o zpřísnění evropských klimaticko-energetických cílů. Země jako Estonsko, Slovinsko, Belgie, Itálie nebo Německo sdružené v „Green Growth Group“ vyzvaly Evropskou komisi, aby do návrhu zařadila také scénáře, které by umožnily dosažení maximálního oteplení o 1,5°C. Tento kontext jednání o evropském rozpočtu ukazuje, že byť návrh předložený Evropskou komisí obsahuje navýšení peněz na klimaticko-energetická opatření a posiluje propojení rozpočtu s evropskými cíli pro rok 2030, není dostatečně ambiciózní s ohledem na naléhavost a potřebnou rychlost dekarbonizace.

Evropská komise navrhla navýšit podíl na klimatická opatření ze současných 20 % na 25 %. Dvě největší politické skupiny v Evropské parlamentu, EPP a S&D, se shodly na potřebě navýšit podíl na 30 %. Neziskové organizace napříč Evropou a současně i francouzský prezident Emmanuel Macron navrhují dokonce 40% podíl na základě odhadu nákladů potřebných pro splnění energeticko-klimatických cílů EU. Obdobný požadavek ve výši 30 % obsahuje také investiční fond InvestEU (dříve známý jako Junckerův plán), který dostává pod jednu střechu existující investiční nástroje EU a má přispět k mobilizaci dodatečných soukromých a veřejných prostředků k pokrytí dosud málo podporovaných oblastí.

Ať už bude dohoda na podílu klimatických opatření jakákoliv, klíčové pro dosažení kýženého efektu je zpřesnit definici toho, co spadá do kategorie klimatických výdajů, a tuto definici pak konzistentně uplatnit napříč celým rozpočtem a jeho jednotlivými programy. Konkrétně je třeba upravit hodnoty u tzv. Rio ukazatelů přijatých v návaznosti na Summit Země v roce 1992, které určují, do jaké míry daný projekt či investice přispívají k naplnění priorit udržitelného rozvoje. V současné době například získávají investice do železnic automaticky hodnotu 100 % bez ohledu na detaily projektu. Ukazatele rovněž nereflektují, zda u projektů dochází k využití fosilních paliv (například v projektech kogenerace či centrálního zásobování teplem).

Evropský účetní dvůr uvádí, že u některých projektů dochází k přecenění jejich klimatického přínosu, a k „proinvestování“ peněz na klima tak dochází pouze na papíře, bez reálných výsledků. Platí to například pro oblasti zemědělství a rozvoje venkova a investic do vysokorychlostních tratí, u kterých Evropský účetní dvůr odhaduje, že až 23,7 miliard Euro nebylo z hlediska ochrany klimatu „moudře investováno“.

Rozpočet a národní plány musí být více koordinované

Klíčovým krokem je propojení evropského rozpočtu s národními energeticko-klimatickými plány, jejichž první drafty mají členské země odeslat Evropské komisi do konce tohoto roku. Členské země mají v těchto plánech ukázat, jak budou tři klimaticko-energetické cíle EU pro rok 2030 naplňovat, zejména s ohledem na nedávné navýšení cíle pro energetickou efektivitu a obnovitelné zdroje na 32,5 % a 32 %.

Současný návrh Evropské komise obsahuje možnost, aby členské státy, které tyto cíle přesáhnou, mohly čerpat z EU rozpočtu dodatečné prostředky. Schválení národních klimaticko-energetických plánu je rovněž vedeno jako tzv. umožňující podmínka, bez které není možné evropské prostředky začít čerpat. Vazba mezi národními plány a čerpáním fondů tedy existuje, ale je stále velmi implicitní – k jejímu posílení by přispělo například vytvoření vazby mezi plány na úrovni operačních programů a vytvoření formálního procesu hodnocení příspěvku jednotlivých projektů k národním klimaticko-energetickým cílům.

Lepší podmínky pro zapojení lokálních aktérů a podpora samospotřebitelů

Tvůrci pravidel příštího rozpočtu by rovněž měli upřít zvláštní pozornost k zapojení místních aktérů a tzv. samospotřebitelů, tedy lidí, kteří si skrze malé zdroje budou vyrábět elektřinu k vlastní spotřebě i k dodání do sítě.

Družstva, obce, neziskové organizace a malé a střední podniky, které chtějí vyrábět vlastní elektřinu, v současné době čelí řadě překážek, zejména v přístupu k půjčkám na své projekty, protože banky nejsou zvyklé hodnotit rizika u projektů s kolektivním vlastnictvím. Podle studie holandské technologické univerzity v Delftu může takové chování pokrýt do roku 2030 až 19 % spotřeby elekřiny v EU a do roku 2050 (pokud bychom počítali se zapojením zhruba poloviny evropské populace) až 50 % veškeré spotřeby elektřiny v EU. Cílené financování a odstranění regulatorních bariér v členských státech může pomoci tento potenciál využít.

Obě tyto perspektivní skupiny je třeba v rámci nového programového období podpořit – technicky, právně i finančně. Evropské fondy by měly cíleně podporovat inovativní řešení, jako jsou modely ESCO a revolvingové fondy na podporu energetické účinnosti. Fondy by se měly nově specificky zaměřit na projekty jednotlivců s cílem snižovat ohrožení energetickou chudobou. Podobné projekty mohou být obzvláště významné v uhelných regionech, které v následujících desetiletích čeká náročná ekonomicko-sociální transformace.

Více k příštímu víceletému finančnímu rámci včetně zkušeností s čerpáním fondů v zemích střední a východní Evropy naleznete zde.

Anna Kárníková, Centrum pro dopravu a energetiku

Projekt Chytrá energie je zaštítěn organizacemi:

Hnutí DUHA      Glopolis      Greenpeace

Veronica      Calla      Centrum pro dopravu a energetiku

Odběr Newsletteru

I agree with the Pravidla