Politika ochrany klimatu nepřináší vizi přechodu k nízkouhlíkové energetice

Ministerstvo životního prostředí připravilo návrh nové Politiky ochrany klimatu, který má šanci nahradit stávající dokument z roku 2004. Nové politika má nastartovat přechod k nízkouhlíkovému hospodářství a pomoci splnit cíle mezinárodní dohody o ochraně klimatu, která vznikla na konci loňského roku v Paříži. Rámcové vládní dokumenty představují jízdní řád, který by měl na delší období stanovit především vize, kam se má země ubírat. To ale nová klimatická politika, která je aktuálně v mezirezortním řízení, nečiní.

Například snižování emisí ve velké energetice, která je hluboce závislá zejména na domácím uhlí, ale představený dokument aktivně neprosazuje. A to především kvůli tomu, že v části věnované velké energetice klimatická politika přímo vychází ze Státní energetické koncepce. A nepřidává k ní nic navíc.

Podle politiky ochrany klimatu je výroba, přenos a distribuce elektřiny, spolu s výrobou a distribucí tepla, největším producentem emisí skleníkových plynů. Představuje téměř celou jednu třetinu emisí skleníkových plynů produkovaných na území České republiky. A to především z hnědého uhlí.

Aktuálně navrhovaná politika ochrany klimatu deklaruje snahu po snižování emisí a to zejména u největších producentů, tedy ve výrobě elektřiny a tepla. Zároveň ale nejde nikde v návrhu za rámce představený Státní energetickou koncepcí (SEK). Takže stejně jako SEK staví klimatická politika na rozšiřování jaderné energetiky a naopak podceňuje možností obnovitelných zdrojů energie.

Stejně jako SEK se i navrhovaná politika ochrany klimatu zaměřuje především na popis současného stavu, případně na výhledy do budoucna narýsované právě Státní energetickou koncepcí. Takže i podle klimatické politiky bychom se měli dočkat výstavby dvou nových reaktorů (v Dukovanech a v Temelíně) s možným rozšířením na čtyři reaktory s dvěma reaktory v každé lokalitě.

Zásobování tepelnou energií bude v čase méně emisně náročné a to díky úsporným opatřením spotřebitelů, ale i modernizací rozvodů tepla. Největší potenciál úspor vidí politika ochrany klimatu v přechodu z parní sítě na horkovodní nebo teplovodní, vyšší podíl solárního ohřevu vody a decentralizace zásobování teplem, automatické regulace teploty v teplovodních soustavách, změna izolace a uložení potrubí nebo optimalizace rozvodů. Hlavní roli v úsporách tepla má i nadále hrát program Nová zelená úsporám nebo kotlíkové dotace.

Nová politika ochrany klimatu je v oblasti velké energetiky poměrně málo ambiciózní, nepřichází s žádnou velkou vizí nebo představou hluboké proměny současného stavu.

Ilustrativní je zmínka zákona o snižování závislosti na fosilních palivech. Ten slíbila vláda přijmout ve svém programovém prohlášení z roku 2014. Nicméně s podmínkou, že tím neutrpí konkurenceschopnost České republiky. Podle návrhu politiky ochrany klimatu rozhodne o tzv. antifosilním zákoně vláda, která také stanoví „preferovanou variantu dalšího postupu přípravy a implementace v ČR“. Jaká má být se nedočteme, jen to, že se výsledek dozvíme do roku 2020.

Hugo Charvát, Centrum pro dopravu a energetiku

 
 

Plán Chytrá energie

Chytrá energieNahlédněte do publikace, ve které najdete konkrétní plán ekologických organizací, jak zelené inovace a nová odvětví mohou postupně proměnit energetický metabolismus české ekonomiky a srazit znečištění, dovoz paliv i účty za energii.

Odkazy

Banner
Banner