Lednová zpráva Evropského účetního dvora o efektivitě financování úspor energie vzbudila rozruch mezi odborníky i v evropských médiích. Doba ekonomické návratnosti investic do zvýšení energetické efektivity přesáhla v některých zkoumaných případech i 150 let. Z Evropy jsou přitom známé příklady, kdy se finance investované do energetických renovací budov vrátí díky nižším účtům za energie už během šesti let. Má být ale návratnost investic jediným vodítkem, jak k energetickým renovacím přistupovat?

V pracovní verzi příštího Operačního programu Životní prostředí se objevila nová prioritní osa 5  - Energetické úspory. Tato priorita, po níž zástupci nevládních organizací dlouho volali, bude podporovat zlepšení tepelných vlastností budov, využití obnovitelných zdrojů na vytápění a snížení spotřeby elektřiny v budovách i ve veřejném osvětlení. Snižování stále velmi vysoké spotřeby energie tak konečně získalo pozornost, kterou si zaslouží. Vyčlenění samostatné priority je ale jen první krok na cestě k plnému využití potenciálu úspor energie.

Ministerstvo průmyslu v tajnosti připravuje miliardový tunel pro peněženky odběratelů elektřiny. Dokončuje návrh zákona, který přihraje desítky miliard z kapes občanů ČEZu a dalším velkým energetickým firmám.  Má zajistit finanční podporu v podobě dlouhodobě zvýhodněné ceny pro prodej elektřiny z nových atomových reaktorů. A navíc umožnit podporu formou garantované ceny i pro elektřinu z uhelných elektráren, pokud budou splňovat blíže nespecifikované parametry pro nízké emise.

Pokrok v oblasti energetické efektivnosti nových budov po roce 2020 bude patrně menší, než se dalo podle schválené legislativy očekávat. Novela zákona o hospodaření s energií, schválená na podzim 2012, stanoví v souladu se směrnicí o energetické náročnosti budov, že od roku 2020 bude možné stavět výhradně „téměř nulové domy“. Popis technických parametrů téměř nulového domu ovšem závisí na členských státech. Ministerstvo průmyslu parametry stanovilo ve vyhlášce, která platí od 1. dubna.

Evropská komise zveřejnila v říjnu návrh řešení problému tzv. nepřímých změn využití krajiny při výrobě biopaliv. Nejčastěji dochází k nahrazování lesů a pralesů či travnatých porostů poli, na kterých se pěstují plodiny potřebné pro produkci biopaliv. Proměna krajiny může negativně ovlivnit potravinovou bezpečnost, zdražovat potraviny a v některých případech také zvyšovat emise skleníkových plynů. V současnosti platí, že  biopaliva mohou přispět ke splnění evropského cíle v oblasti obnovitelných zdrojů energie do roku 2020 až deseti procenty. Nově navržená pravidla omezují využití klasických biopaliv pouze na 5 %.  Komise věří, že tento krok podpoří biopaliva, která mají nízké nepřímé negativní dopady. Jedná se o biopaliva druhé a třetí generace, včetně biopaliv, k jejichž výrobě není potřeba nová zemědělská půda a jež nesoutěží s produkcí potravin (např. sláma, řasy či různé druhy biologického odpadu).

Jak špinavý vzduch ničí zdraví Evropanů a obírá je o roky života spočítala nová studie aliance zdravotnických organizací HEAL. Zaměřila se pouze na dopady spalování uhlí, nejvýznamnějšího zdroje znečištění při výrobě elektřiny. Uhelné elektrárny způsobí v EU podle HEAL předčasné úmrtí více než 18 tisíc lidí ročně a další zdravotní škody přesahující 1000 miliard korun za rok. Nejvyšší účet připadá nepřekvapivě na uhelné Polsko, Česká republika je se 71 miliardami korun zdravotních nákladů ročně na sedmém místě.